ZOO - záběry za odměnu - 7/2023

...aneb, jak jela "blondýna" fotit do ZOO

Párkrát za rok si naplánuji focení v zoologické zahradě. Pamatuji si, že jako dítě mě to zas tak nebralo, ale na stará kolena tam jezdím ráda. Nejspíš až skrze hledáček teleobjektivu vidím to kouzlo zblízka. Na místě si tak sotva pohlídám světlo a kompozici, o moc víc toho nevidím. Teprve doma u monitoru se kochám výrazy zvířat a leckdy interakcí, které jsem si na místě ani nevšimla.

Tak jsem si tedy zase jednou naplánovala focení v ZOO. Kdy tam nebude tolik lidí, bude rozumné počasí, budu mít vše ostatní hotové atd.. Nachystala jsem si věci na focení, jídlo, pití atd. a vyrazila jsem. Už po cestě se mi začala vkrádat myšlenka, že si nejsem jistá, jestli jsem si vlastně dobila baterku. Tak si tak cestou přemýšlím, kolik mi asi zbývá procent, kolik jsem toho na ni již nafotila. Nedá mi to a ještě za jízdy se jdu podívat. A ejhle... baterii jsem sice dobila, ale nechala ji doma v nabíječce :D. Takže nic. Otočka a protože bylo už dost hodin, vracím se až druhý den.

O to sladší jsem dostala odměnu. Pokaždé si ze ZOO přináším jiné úlovky. V závislosti na tady a teď, jestli zvíře vůbec potkám, nebo jak je zrovna daleko, v jakém světle apod.. Ale tentokrát mě odměnil "Emanuel" emu, snad poprvé v životě jsem viděla koupajícího se orla a nikdy jsem neviděla chodit želvu, až nyní :-). A také se mi konečně podařilo zachytit pořádně vydru. Ani do vody skákající pelikán si z ostatními nezadal. Lidsky se chovající opice jsou mojí již oblíbenou pozorovací stálicí, a to napříč druhy. Tak snad i vás potěší pár obrázků, jako potěšily mě.